STŘEDEČNÍ GLOSY 1.03.2006
Miroslava Macka
První březnový den a venku chumelí a chumelí - vypadá to, že letošní nepříjemné, dlouhé zimní období kopíruje neutěšenost české politické scény. Rozhodně si však přečtěte v dnešní MF Dnes rozhovor "kotelnice" Jílkové s ministrem zdravotnictví Rathem - o osobnosti, charakteru tohoto soudruha toho vypovídá velice hodně.
Tenhle soudruh skutečně "nemá chybu": začal nabádat pacienty, aby zdražené léky (zdražené jeho zásluhou) nakupovali pouze a jedině v nemocničních lékárnách, kde jsou ceny nižší.
Nedodává už ovšem, že ceny tam mohou být o trochu nižší proto, že dluhy ze špatného hospodaření těchto nemocnic čas od času zaplatí stát ( = my všichni). Nekalá soutěž jako vyšitá...
Ze stejného deníku mi včera oznámili, že jimi vyžádaný článek na téma "Proč jsem rád, že je prezidentem V.Klausů nevyjde dnes, ale 1.) ve čtvrtek ( dle jedné redaktorky), 2.) do konce týdne ( dle redaktorky druhé)......
Čtenář glos J. P. mi zaslal nádherná slova amerického prezidenta Ronalda Reagana:
Jsem si jist, že každý pociťuje lítost nad jedincem, který upadl do příkopu na kraji cesty nebo v naší soutěživé společnosti nedokázal udržet krok s ostatními. Můj vlastní soucit však nadto patří i těm milionům neopěvovaných mužů a žen, kteří každé ráno vstávají, posílají děti do školy, odcházejí do práce, snaží se uhradit všechny poplatky za bydlení, platit nehorázné daně, aby umožnili soucítění s méně šťastnými, a kvůli tomu všemu musí obětovat mnohé ze svých tužeb, snů a nadějí. Vláda jim dluží něco lepšího než jen další a další nápady, jak je přimět k tomu, aby sdíleli plody své dřiny s ostatními.
Čtenářka glos B. K. mi zase napsala tuto vlastní zkušenost:
Zúčastnila jsme se osobně slavnostního vyhlášení výsledku soutěže "Podnikatel roku 2005" v Praze na Žofíne, organizované agenturou ERNST & YOUNG. Puchejř předával hlavní cenu panu Radimu Jančurovi, majiteli firmy Student agency. Pan Jančura, když cenu přebíral, tak řekl: "....... a doufám pane premiére, jak jste mi slíbil u stolu během večeře, že nebudete znárodňovat...". Odpověď premiéra byla : "No, to jsme Vám sice slíbil, ale až my vyhrajeme volby, tak se dáme do koalice s komunisty a všechno vám to znárodníme!!!". Odezvou na Paroubkova slova bylo hrobové ticho v sále a zděšené výrazy přítomných. Po té se Paroubek vzpamatoval a na doplnění sdělil " No to jsem si přece dělal srandu!".
Čtenář glos D. K. mi pak napsal:
K poznámce Vašeho čtenáře o účasti premiéra Paroubka na konferenci s K.
Neumannovou dodávám, že je moc dobré, že se tam Puchejř ukázal. S jeho
přítomností se totiž skvěle vyrovnal moderátor Bosák: Paroubkovi věnoval z
asi půlhodinové konference všehovšudy 20 vteřin, takže pak krásně vyniklo,
jak tam Paroubkova balvanovitá postava, vystavená uprostřed hned vedle
lyžařky, překáží, když se moderátor obracel na předsedu olympijského výboru
sedícího na kraji. Kromě toho jediná Bosákova otázka na Paroubka ("No
řeknu vám, pane premiére, vy si teda umíte vybrat, kdy přijedete...") v
sobě obsahovala hlubokou ironii, ale přitom byla formálně nenapadnutelná.
Bravo Bosák.
Již staří Římané věděli, že Artem qui sequitur, raro pauper reperitur, tedy
Kdo si hledí řemesla, vzácně končí jako chudák.
Tenhle soudruh skutečně "nemá chybu": začal nabádat pacienty, aby zdražené léky (zdražené jeho zásluhou) nakupovali pouze a jedině v nemocničních lékárnách, kde jsou ceny nižší.
Nedodává už ovšem, že ceny tam mohou být o trochu nižší proto, že dluhy ze špatného hospodaření těchto nemocnic čas od času zaplatí stát ( = my všichni). Nekalá soutěž jako vyšitá...
Ze stejného deníku mi včera oznámili, že jimi vyžádaný článek na téma "Proč jsem rád, že je prezidentem V.Klausů nevyjde dnes, ale 1.) ve čtvrtek ( dle jedné redaktorky), 2.) do konce týdne ( dle redaktorky druhé)......
Čtenář glos J. P. mi zaslal nádherná slova amerického prezidenta Ronalda Reagana:
Jsem si jist, že každý pociťuje lítost nad jedincem, který upadl do příkopu na kraji cesty nebo v naší soutěživé společnosti nedokázal udržet krok s ostatními. Můj vlastní soucit však nadto patří i těm milionům neopěvovaných mužů a žen, kteří každé ráno vstávají, posílají děti do školy, odcházejí do práce, snaží se uhradit všechny poplatky za bydlení, platit nehorázné daně, aby umožnili soucítění s méně šťastnými, a kvůli tomu všemu musí obětovat mnohé ze svých tužeb, snů a nadějí. Vláda jim dluží něco lepšího než jen další a další nápady, jak je přimět k tomu, aby sdíleli plody své dřiny s ostatními.
Čtenářka glos B. K. mi zase napsala tuto vlastní zkušenost:
Zúčastnila jsme se osobně slavnostního vyhlášení výsledku soutěže "Podnikatel roku 2005" v Praze na Žofíne, organizované agenturou ERNST & YOUNG. Puchejř předával hlavní cenu panu Radimu Jančurovi, majiteli firmy Student agency. Pan Jančura, když cenu přebíral, tak řekl: "....... a doufám pane premiére, jak jste mi slíbil u stolu během večeře, že nebudete znárodňovat...". Odpověď premiéra byla : "No, to jsme Vám sice slíbil, ale až my vyhrajeme volby, tak se dáme do koalice s komunisty a všechno vám to znárodníme!!!". Odezvou na Paroubkova slova bylo hrobové ticho v sále a zděšené výrazy přítomných. Po té se Paroubek vzpamatoval a na doplnění sdělil " No to jsem si přece dělal srandu!".
Čtenář glos D. K. mi pak napsal:
K poznámce Vašeho čtenáře o účasti premiéra Paroubka na konferenci s K.
Neumannovou dodávám, že je moc dobré, že se tam Puchejř ukázal. S jeho
přítomností se totiž skvěle vyrovnal moderátor Bosák: Paroubkovi věnoval z
asi půlhodinové konference všehovšudy 20 vteřin, takže pak krásně vyniklo,
jak tam Paroubkova balvanovitá postava, vystavená uprostřed hned vedle
lyžařky, překáží, když se moderátor obracel na předsedu olympijského výboru
sedícího na kraji. Kromě toho jediná Bosákova otázka na Paroubka ("No
řeknu vám, pane premiére, vy si teda umíte vybrat, kdy přijedete...") v
sobě obsahovala hlubokou ironii, ale přitom byla formálně nenapadnutelná.
Bravo Bosák.
Již staří Římané věděli, že Artem qui sequitur, raro pauper reperitur, tedy
Kdo si hledí řemesla, vzácně končí jako chudák.